Výtvarní umělci nové doby

Tvorba pěti umělců z Makarské, jejichž současná výstava v Olomouci představuje další epizodu partnerství mezi oběma spřátelenými městy, je ovlivněna důležitým faktem – všichni umělecky vyrostli ve městě, kde působí galerie umění.
Existence galerie však nebyla jedinou podmínkou jejich uměleckého růstu, ale je skutečností, že všech pět těchto umělců veřejně debutovalo svými samostatnými výstavami právě v Městské galerii Antuna Gojaka v Makarské, která byla založena v roce 1995.
To, že v minulosti v Makarské nebyla žádná galerie, nebránilo na přitažlivosti tohoto města. Již na počátku 18. století v Makarské existovaly veřejná knihovna a veřejné muzeum, avšak přirozeně pouze v podobě adekvátní tomuto období. A dále – umělecký život v Makarské nezačal pouze v roce založení městské galerie. Historické prameny nás učí, že v době osmanské nadvlády nad městem, 1666, právě Osmani zajali a unesli mnoho obyvatel makarského pobřeží, mezi nimi i jednoho nešťastníka – malíře, jehož jméno dnes neznáme. Umění tedy v Makarské existovalo po staletí, ale až Galerie Antuna Gojaka, existující takřka tři dekády, založila „nový věk“ výtvarného života tohoto města. I proto těchto pět výtvarníků můžeme nazývat umělci nového věku -  Ivana Glibota Pandžić, Ana Polić Pavlinović, Edita Brtan, Goran Novović a Vice Glibota. Oni všichni, na vrcholu svých uměleckých schopností, představují velice živou uměleckou scénu města Makarská.
Edita Brtan se představuje pracemi, které v sobě nesou silný osobní prožitek, pracemi, které patří k cyklu „Sociální stigma“. Zdůrazněná exprese tryskající z hluboké citlivosti je pak základním duchovním pilířem její tvorby, která je navíc ovlivněna dynamickou barevností.
Goran Novović staví svou tvorbu na základech strhujícího kreslířského talentu, kterým se proslavil již v době své školní docházky. Tento výtvarník, více než čtyři ostatní zde vystavující, pokračuje v tradici malby a kresby 20. století v Makarské. Často tvoří akvarely krajiny kolem Makarské, které odkazují na tvorbu nejvýznamnějších malířů 20. století v této oblasti, a to na Antuna Gojaka, Josipa Botteri st. nebo Ljubomira Videka.
Ana Polić Pavlinović ve svých malbách konzistentně vyjadřuje svou lásku k oblasti Středozemního moře, kdy často vtipně reflektuje vitalitu slunného jihu. Její oddanost figurativnosti je okořeněna bohatostí grafického výrazu, která ústí v práci, jež jsou připomínkou virtuálního světa našeho každodenního života.
Ivana Glibota Pandžić jde cestou poetiky čistého umění, která jí přináší nepřeberné množství, jak zdůraznit duchovní podstatu jejího umění. Taktně přitahuje divákovu pozornost tak dlouho, dokud nenalezne své vnitřní uspokojení, dokud nedojde svého ticha.
Tvorba Vice Glibota, který se stal prvním akademickým sochařem v Makarské, je silně poznamenána komunikativností a otevřeností. I když je nejmladším z vystavujících umělců, Glibotovy sochy a plastiky představují umělcovu tvůrčí vyspělost doprovázenou přitažlivým výtvarným provedením.
„Výstava pěti umělců“ Představuje bohatost jejich děl vytvořených klasickými malířskými technikami. Účinná výmluvnost jejich vystavených děl odráží jejich oddanost k středozemnímu způsobu života a vrozený smysl pro krásu. I prostřednictvím této výstavy tak výtvarně-umělecká scéna Makarské potvrzuje svou tvůrčí sílu a hodnotu.

Josip Karamatić