(Olomouc) V Galerii G probíhá již od
začátku měsíce června výstava, nazvaná Hořínkovi, doplněná podtitulem Sochařská
tvorba/výběr z díla.
Málokterý z olomouckých znalců umění ví, že dynastie
Hořínků-sochařů už vládne dláty a kladivy po čtyři generace. Jejím zakladatelem
se stal Karel Hořínek (1868-1935), pokračovatelem byl legendární Vojtěch
Hořínek (1906-1998), mistrem současna je Karel Hořínek (*1936) a vůči
budoucnosti slibný Tomáš (*1961). Výstava, jak je patrné z letopočtů, byla
připravena ke 100. výročí narození Vojtěch Hořínka a k 70. narozeninám Karla
Hořínka.
Expozice je promyšlena, exponáty nebo jejich fotografická
dokumentace mají dostatečný prostor, oslovují i tehdy, když jde jednoznačně o
plastiky nebo skulptury určené do exteriérů, a jsou dobře popsány. Vzácné je,
že každý ze čtyř Hořínků má svébytný sochařský rukopis, určitý tématický okruh,
korespondující s dobou, a specifický sklon k „materiálu“. Jakoby jedna generace
té další říkala, poučit se u mne můžeš, ale dělej všechno jinak.
Nejstarší Karel Hořínek (1868-1935) je na výstavě zastoupen
dokumentací „soudních“ lvů, které realizoval pro firmu Polášek-Urban, a
plastikami Anděla, Krista, Piety a sakrálně laděné Lunety. Vojtěcha Hořínka
(1906-1998) divákovi přibližují reliéfní Domovní znamení, Hudba a medaile DOS
Olomouc, ale také modely s názvy Vzpomínka a Mateřství.
Těžiště výstavy je v četných dřevěných dílech Karla Hořínka
(*1936). Z nich nelze přehlédnout zejména Sv. Jeronýma, Ukřižovaného, Fauna,
Snímání z kříže a dokumentovanou kamennou skulpturou z Moravského Berouna.
Nejmladší Tomáš přesvědčuje především pracemi restaurátorskými.
Výstava je překvapením i pro znalce olomouckého výtvarného umění.
Nevypovídá totiž jen o čtyřech svébytných generačně navazujících umělcích, ale
ukazuje i na mnohé, co nelze pochopit bez vnímání uplývajícího času.
Bohumír
Kolář