Prezentace Vojtěcha Směšného, jakou tušili jen jemu nejbližší

Přesně na „apríla“ došlo v Galerii G , kterou provozuje Unie výtvarných umělců Olomoucka, k slavnostnímu otevření výstavy olomouckého tiskaře Vojtěcha Směšného. Výstava byla uspořádána na počest sedmdesátileté osobnosti, k niž se vážou další tvůrčí polohy, mimo jiné role grafika, kreslíře, malíře, ilustrátora, medailéra, sochaře, výtvarníka, fotografa, zručného tvůrce kombinovaných technik, novoročenek, knižních značek, pozoruhodných  instalací, pamětních desek a dalších artefaktů. Čím je činnost Vojtěcha Směšného bohatá, není ono nespočitatelné množství uměleckých děl a vytvořených krásných tisků, ale jemně proměnná a k dokonalosti směřující linie, která dokládá zrání a  stupňovanou tvůrčí plodnost, erupci nápadů, a to vše pod hvězdnatou oblohou vlastní sebekritičnosti, vždy živé soudnosti a jakási  jemné skepse, vyrůstající z vědomí geniality světových mistrů. Tomu se běžně říká nadhled. Ten se u Vojtěcha Směšného v životě  projevil v tom, že nikdy nikomu nezáviděl úspěch, vždy byl přející a vůči umění pokorný.  Jen pozorní si všimli, že ve Vojtěchu Směšném byly od narození zakořeněny dispozice k tomu, aby se stal výtvarným portrétistou, figuralistou, krajinářem... , prostě vším.
V tom vidím základ - chce se říct dokonce lidský grunt - jeho celoživotní schopnosti v dobrém slova smyslu „sloužit“. Nikdy neposluhoval. Respekt si nikdy nevynucoval,  ten vyplýval z kvalit, které nebylo možno.předstírat.
Galerie G  bude po celý duben naplněna  pracemi Vojtěcha Směšného tentokrát opravdu vrchovatě, a to přesto, že notnou část jeho díla spláchla povodeň v roce 1997.  Můžeme vlastně mluvit o torzu, ale i nad ním stojíme v úžasu.  Vojtěch Směšný představuje svou tvorbu od let šedesátých, každý exponát je přiměřeně  adjustován, a to tak, aby i výstavní  podoba a zakomponování jeho díla, dílka, studie či črty  korespondovala s tím, co bylo vytvořeno před ním a co po něm.  Směšného dílo se zkoumavému diváku jeví jako umně propletený provazec, vlastně spíš lodní lano, v kterém je obsaženo v každém mililetru všechno,  čím kdy v dané chvíli žil.  Byl pořád vším. Hledat období grafických technik, kresby, malby, plastiky a pod. a sestavovat z nich nějakou chronologickou posloupnost by směřovalo ke zjištění, že procházel třinácti komnatami svého tvůrčího nitra zcela volně, aniž si k některé z nich dveře přivřel, natož uzamkl.
Samotná vernisáž  byla společenským holdem, který vystavující osobnosti vzdali jeho početní přátelé.  Dílo a jeho vzorná instalace mluvily  samy,  umělce filozoficky okomentoval dvojnásobný profesor olomoucké Alma Mater  J. V. Musil a oponu  do ateliérové tvorby poodhrnul teoretik umění David Voda. Ani hudba nechyběla. Koncertovalo Flauto Dolce Trio zobcových fléten z Katedry  muzikologie FF UP a po něm Saxofonové kvarteto. První těleso předneslo skladby  z tvorby americké a holandské provenience, druhé se orientovalo na tvorbu  současnou napříč českou, evropskou a světovou produkcí. Bylo zřejmé, že všichni koncertovali k poctě Vojtěcha Směšného rádi.
Klima na vernisáži bylo milé, přátelské a neformální, pohoštění přímo zámecké. Hosté se sobě nevyhýbali a vzájemně si nepřekáželi. A bylo jich v Galerii G. požehnaně.

Bohumír Kolář