KAREL HOŘÍNEK, jubilant

Dvojice kamenných lvů před budovou soudu mne fascinovala jako malého klučinu. Chodíval jsem ráno z ulice Růženy Svobodové, kde jsem s rodiči bydlel, s aluminiovou bandaskou pro mléko do obchůdku, který byl naproti budovy Komerční banky. Muselo se jít tenkrát přes rameno řeky Moravy, které podélně rozdělovalo dnešní Třídu míru. Z lávky byli kamenní lvi vidět a já často odbočil, abych si je prohlédnul zblízka. Až donedávna jsem nevěděl, že je vytesal zakladatel olomoucké sochařské dynastie Karel Hořínek, žijící v letech 1868-1935. Bylo to v rámci zakázky firmy Polášek-Urban. Jeho pokračovatel, syn Vojtěch, narozený v roce 1906 v Olomouci Řepčíně studoval sochařinu na pražské Umprumce u profesorů Štipla a Mařatky, později na Akademii výtvarných umění u Profesora Kafky. Studium doplnil na Škole umění v Berlíně. Od 1933 již tvořil ve svém řepčínském ateliéru, který po deseti letech opustil a vybudoval ve stejné lokalitě nový. V roce 1944 řídil snímání forem ze soch morového sloupu svaté Trojice. Také jeho tvůrčí činnost doznává významných úspěchů řadou realizací. Když v roce 1987 zahajoval Dr.Lakosil samostatnou výstavu Vojtěcha Hořínka, zdůraznil v katalogu autorovu řemeslnou dokonalost a citovost. To již měl Hořínek za sebou kopii Brokoffovy sochy sv. Vojtěch pro Karlův most v Praze, na které se podílel třetí z dynastie Hořínků, opět jménem Karel.

Karel Hořínek se narodil 2. června 1936 a oslavuje v těchto dnech kulaté výročí tvůrčího uměleckého života. Je absolventem v té době výborného kamenosochařského učiliště v Žulové na severní Moravě a hradišťské umprumky v oboru sochařské tvorby u profesorů Habarty a Mikuláštíka. Umělecký odkaz dědečka i otce dále rozvíjí a přispívá k němu svým osobitým přínosem. Dokladem tohoto tvrzení je veliká řada sochařských realizací začínající mramorovou figurou Sedící ve Smetanových sadech, pokračující žulovým monumentem Holocaust v Ostravském parku Dr. M. Horákové a sousoším Král a královna v Krnově.

Kdo zná Karla Hořínka osobně, ví, že pod rozložitou, podsaditou, vpravdě sochařskou postavou se skrývá citlivá, dobrosrdečná a přátelská dušička. Karel má za sebou přes dvacet významných realizací, spoustu účastí na kolektivních výstavách, ale také pět samostatných sochařských výstav. To je pro sochaře počet úctyhodný, zvláště když většina jeho děl je provedena v kameni nebo ve dřevě.

Za zmínku stojí, že ač výsostný kamenosochař, našel Karel osobitý styl v dřevěných reliéfech-objektech, vycházejících z rafinovaného využívání možností struktur, které poskytuje řetězová pila. Tyto objekty, vznikající od konce osmdesátých let rozhodně tvoří důležitou a nepřehlédnutelnou složku Hořínkova sochařského díla. Organická hmota dubových desek traktovaná stopou nástroje v kontrastu s cínovými detaily vytváří dramatické obrazy Ikarova pádu, zániku hmoty nebo znovuzrození v podobě bájného Fénixe. Jsou to nesporně pozoruhodné výsledky, kterých Karel ve svém hledačském úsilí dosáhl.

Hořínkovy náměty sahající od figurálních skulptur přes vegetativní pupeny a květy ke geometrizujícím abstrakcím jsou vždy komponovány ve vztahu k použitému nebo zamýšlenému materiálu, v širokém rozpětí od pískovce, mramoru, granitu, až k dubovému a lipovému dřevu. Za každou autorovou skulpturou cítíme úctu k materiálu a kvalitní řemeslo vyrůstající z tradic dynastie Hořínků. Je to tradice sahající do historie, kdy nebylo rozdílu mezi řemeslem a uměním. Věřím, že v budoucnu nás věčně mladý sedmdesátník s úsměvem na dobrosrdečné tváři ( i jeho syn, čtvrtý pokračovatel dynastie ) jistě překvapí novými sochařskými vynálezy.

Olomouc, 28. 3. 2006

Zdeněk Kučera