Sympozium Místa paměti ve Šternberku

Věra Jirousová

English text: here

Ohniskem mezinárodního uměleckého sympozia ve Šternberku je záchrana augustiniánského kláštera, který spolu s pozdně barokním kostelem a středověkým hradem tvoří nezapomenutelnou architektonickou dominantu tohoto moravského města. Letošní ročník sympozia s názvem Místa paměti se uskutečnil v klášteře v druhé polovině července za účasti takřka třiceti umělců z deseti zemí. Současně s ním proběhly dvě výstavy a přehlídka výtvarných prací, provázená řadou různých akcí. Na začátku představili umělci svá díla v místní Galerii Šternberk a na závěr se konala přehlídka výtvarných děl vytvořených během sympozia v areálu kláštera, odkud byl přemístěn vybraný soubor uměleckých prací do Galerie G v blízké Olomouci.

Organizátoři této náročné akce, Michal Kalhous - kurátor místní galerie, architektka Blanka Zlamalová a malíř Petr Zlamal, asistentka zahraniční části - Edith Jeřábková a kurátor sympozia - Ladislav Daněk z Muzea umění Olomouc spolupracovali při přípravě i realizaci sympozia s Městskými kulturními zařízeními ve Šternberku a Unií výtvarných umělců Olomoucka. Důležitou složkou tohoto mezinárodního sympozia je skutečnost, že mohou umělci severomoravského a středomoravského regionu pracovat v improvizovaných dílnách v klášteře a komunikovat v rámci společné myšlenky se zahraničními účastníky. Velkou uměleckou zkušeností a precizním provedením se například vyznačovaly invenční práce umělců z Anglie: videoprojekce Marka Dixona inspirovaná barokní nástěnnou malbou v klášteře přenesla tváře několika přítomných umělců do historického kontextu augustiniánů a promítla tento „novy obraz" na strop vstupní chodby. Instalace Toma Cromptona si osvojila formu welt-testu, v němž vlastnoručně vyrobené předměty s jemným humorem komentuji „military" hračky jako příznačný fenomén dnešního světa, kde mír jistí zbraně. Velký smysl pro přesné významy věcí a zároveň i pro improvizaci prokázala dvojice umělců z Nizozemí: Wim Barends a Robert van Dolron, kteří v přízemí kláštera postavili z desek tvrzené lepenky vnitřní kapli a vyzvali návštěvníky, aby vstupovali jednotlivě do zatemněného prostoru a každý se zde sám za sebe zamyslel nad smyslem náboženství v minulosti i dnes. Graziella Berger a Claudia Bucher, umělkyně ze Švýcarska, v současné době často tvoří společně; na výstavě i na sympoziu předvedly nápaditou týmovou práci. V galerii navazovaly jejich fotografické koláže na nejlepší tradici street artu, do chodeb kláštera vnesly oživení jejich siluety zachycené v pohybových akcích. V monumentální dimenzi prostoru a času v klášteře vynikla rovněž silná kontemplativní složka voskových skulptur Utte Wennrich z Německa, která ve své tvorbě používá netradiční materiály, ale i počítačovou techniku, s jejíž pomocí umisťuje své práce do komplexního sociálního rámce přítomnosti. Její kolegyně, Christiane Firchow z Berlína, vytvořila jednu z nejpůsobivějších instalací, když konfrontovala socrealistickou výzdobu v jedné klášterní místnosti s obrazem téže krajiny, zbavené ideologického balastu. Na jedné straně veduta Šternberka s tankem osvoboditelů - rudoarmějců a čoudící komíny továren, na protější stěně obraz zalesněného svahu kopce, jenž je složený z listů ze skicáře. Japonská umělkyně Noriko Matsumura vytvořila několik drobných předmětných instalací, v nichž spontánně použila dostupné materiály z kláštera. Z rakouských účastníků mě svými obrazy zaujal Walter Wittman z Vídně, který se na sympoziu věnoval malbě. Tradiční obrazy s expresivní a abstraktní formou vytvořili na sympoziu italští umělci Carlo Mastronardi a Corrado Tagliati. Většina umělců z české strany se na sympoziu zabývala malbou, někdy i fotografií. Mnozí z nich žijí a tvoří ve zdejším kraji. Velký respekt vzbuzují abstraktní obrazy Vladimíra Havlíka, jehož práce na výstavě i na přehlídce prací ze sympozia představují jednu z živých a velmi kvalitních pozic současné malby. Podobné ocenění si zaslouží soubor charakteristických obrazů černobílých struktur, které zde představil Pavel Hayek z Brna. Zvláště jeho velký obraz namalovaný během sympozia v sobe koncentruje meditativní složku soustředěné malby v klauzuře kláštera. Na architekturu barokní stavby s dlouhými chodbami přímo reaguje malířská práce Jitky Anlaufové, za vynikající považuji zvláště její soubor počítačově upravených fotografií, které zaznamenávají projasňující fenomén světla v klášteře. Milena Dopitová prezentovala na sympoziu instalaci s množinou dětských houpaček zavěšených od stropu a poutavou videoprojekci snové taneční etudy na časové smyčce, kde spolu tančí stárnoucí pár - slavný tanečník Žukov a jeho partnerka primabalerína. Autorka teto nostalgické scény se s naléhavou pozorností věnuje tématu stáří, stárnutí a paměti, která se zde ukazuje jako jedna z emociálních mohutností mysli. Audiovizuální příběh o stáří tanečnice a tanečníka svou citovou vřelostí dotváří na sympoziu konfrontaci minulosti a přítomnosti doplněním o výraznou dimenzi člověka. Figurální obraz Elišky Jakubíčkové, která v dětství žila ve Šternberku, se také vztahuje k tématu paměti, když rozvíjí osobni vzpomínku zachycenou na dobové fotografii ze šedesátých let. V souboru malířských skic se inspirovala architekturou kláštera. Malé monochromní obrázky Jiřího Hastíka, na které každý z účastníků něco domaloval, dokládají především komunikaci. Marek Trizuljak vystavil soubor fotografií, na nichž jsou fragmenty klášterní stavby. Jeho instalace z cihel, podobně jako instalace Kláry Mičíkové na chodbě kláštera, reagují na okolní prostor. Ivan Krajíček Brot vnesl na sympozium soubor svých záměrně „brutálních" a divoce barevných kolážových obrazů s prvky kýče. Ironii, grotesku a kýč používá ve svých plastikách a obrazech také Richard Štipl z Kanady. Představení s ohnivými obrazy lotyšských umělců Agrise Dzilny a Solvity Zariny proběhlo na veřejném prostranství šternberského náměstí. Jiří Surůvka se na sympoziu zaměřil především na svůj proslulý kabaret; s asistencí Petra Lysáčka, hudebníků a studentů umělecké školy v Ostravě předvedli různé „otrlé" scénky. Jak už to bývá, jedni se smáli, druzí pohoršovali, bavit lidi je vždycky nevděčný úkol.

Za největší přínos sympozia považuji, že zde mnozí umělci vytvářejí svá díla přímo do jedinečného prostoru augustiniánského kláštera; upozorňují tím místní obyvatele i návštěvníky na jeho architektonickou hodnotu a přispívají k tomu, aby byla tato historická památka zachráněna. Někteří umělci reagují na atmosféru opuštěného sakrálního prostoru a konfrontují toto „místo paměti" s podněty současného světa.

Fotografie:

1/ Věra Jirousová v klášteře, během sympozia

2/ Digitální projekce Marka Dixona na klenbě chodby v přízemí kláštera

3/ Ohnivá performance „Vlna“ Agrise Dzilny a Solvity Zariny na náměstí ve Šternberku

4/ Instalace Kláry Mičíkové v jednom ze sálů

5/ Instalace Marka Trizuljaka „Paměť místa“

(Text Věry Jirousové byl publikován v katalogu k symposiu „Místa Paměti“ a v časopisu Ateliér č. XX. 2005)