Ve sborníku nedávno vydaném u příležitosti rovněž desátého výročí působení konkurenční Galerie Caesar jsem se pokusil trošku kriticky poohlédnout za její činností. Učiním tak v náznaku i v případě Galerie G, která je nepochybně druhou nejvýznamnější galerií ve městě fungující svým způsobem také na spolkové bázi. Zásadní rozdíl v dosahu a kvalitě obou galerií ovšem vidím v tom, že hrstka nadšenců kolem Galerie G, která zajišťuje výstavní dramaturgii a bez jejichž obětavosti by v "Géčku" byl už dávno nějaký luxusní butik či jiná nezbytnost, musí zřejmě čelit různým neblahým tlakům mnohem širší a nezáviděníhodně pestřejší členské základny, než je tomu u „konkurence". 0 to víc si cením těch výstav, které díky agilnosti Jiřího Hastíka, Marka Trizuljaka, Zdeňka Vacka a Petra Zlamala daleko přesáhly místní představy o podobě kvalitního umění. Pokud mě paměť neklame, měla tato čtyřka mimo jiné také odvahu svěřit už v roce 1993 část dramaturgie mladým kurátorkám, Martině Vítkové - Zárubové a Edith Jeřábkové - Štiplové. Byl to důležitý počin a lze jen litovat, že život nadějné kurátorky zavál jinam. A tak se galerie po své rekonstrukci a novém rozjezdu dnes ocitá na podobném rozcestí jako Galerie Caesar. Na otázku: „Kudy dál?“ pochopitelně není jednoduchá odpověď. I v nejbližší budoucnosti lze totiž očekávat nedostatek peněz i času a hlavně vnitřní energie k překonávaní zaběhnutých rituálů typu: vernisáž - úvodní slovo - trochu hudby - dvojka červeného - vernisáž - úvodní slovo... Z bludného kruhu vidím snad jen jedinou cestu ven:

Radnice by si měla uvědomit, že Galerie G nabízí jedinečnou šanci vytvořit výborně fungující a celostátně respektovanou městskou galerii, jako se to v poslední době podařilo například v Českých Budějovicích. Anebo radní vrchol své kulturní politiky v oblasti výtvarného umění vidí i do budoucna jen v každoročním rozdělení několika grantů?

Ladislav Daněk, text v katalogu Decenium