C I V I T A S   D E I Marek Trizuljak

Cílem Unie výtvarných umělců Olomoucka jako organizátora výstavy Civitas Dei nebylo vyhledat a prezentovat ukázky tvorby, která se vnějškovým (jenom prostým a prvoplánovým) způsobem zabývá církevní a křesťanskou tématikou. Záměr je jiný; tato výstava má být určitou sondou, zkoumáním otázky, nakolik je v současnémm výtvarném umění nosné duchovní téma, téma víry, inspirace křesťanstvím, či jinými náboženskými a duchovními směry. Z tohoto pohledu je velice potěšitelný zárodek mezináboženského dialogu, který lze na dnes zahajované výstavě vysledovat. Vyzvedl bych zejména přítomnost prací Faeka Rasula, rodáka z iráckého Kirkúku, dnes žijícího v Rakousku. Výraznou uměleckou i myšlenkovou kvalitou jsou zastoupeni autoři, kteří se inspirují odkazem židovského duchovního a kulturního světa. Přínosný text s teologickou reflexí nabídnul k výstavě Petr Novák, duchovní pravoslavné církevní obce v Olomouci, mezi vystavujícími autory najdeme zastánce několika křesťanských denominací a ve velkém počtu jsou zastoupena díla autorů, kteří reflektují duchovní inspiraci a hledají si k ní vlastní osobitou cestu. Někdy je to věc niterné intuice, jindy je tento vztah řešen humornou nadsázkou anebo předložením znepokojivých otázek a tvrzení.
Výstava nebyla koncipovaná výběrově, proto nebyli předem vybráni jenom někteří autoři, o nichž je dostatečně známo, že se duchovní tématikou dlouhodobě zabývají, ale byl osloven široký okruh tvůrců, s nabídkou, zda se této akce chtějí zúčastnit. Odezva byla široká - katalog uvádí 78 autorů a k výstavě bylo přihlášeno přes 150 artefaktů).
Vycházíme z přesvědčení, že "duchovní" není synonymem pro „mimo-normální“ či dokonce "nenormální". Duchovní je normální, duchovní realita patří mezi základní formující pilíře stabilizované, plně vyvinuté lidské osobnosti, stejně tak jako celé lidské pospolitosti. Umělecká tvorba jako taková se ze své podstaty dotýká duchovní dimenze světa. Nenormální a člověka fatálně ochuzující je odmítání duchovní dimenze, či naprostá lhostejnost vůči ní. Jedinec - stejně tak jako společnost - se bez této základní formace stává vděčným objektem totalitních manipulací, populistické agitace a reklamních kampaní všeho druhu. Je veden k tomu, aby hledal své štěstí v hypermarketu, nejenom v tom spotřebním, ale i kulturním a hodnotovém... Nakonec, v tuto chvíli postačí podívat se z oken směrem k Hornímu náměstí na povyk a nevkus provázející celou tu záplavu předvánočních nákupních stánků...

Ladislav Daněk uvádí ve svém textu v katalogu k výstavě Civitas Dei několik pozoruhodných a přesně cílených postřehů. Osobně tyto náměty velice vítám, každopádně jsou dobrým základem pro poctivou diskusi o tématu a obsahu výstavy. Pan Daněk upozorňuje na skutečný stav současné kultury a umělecké tvorby, na typickou názorovou a stylovou roztříštěnost, poukazuje také na značnou vzdálenost a vcelku nedostatečnou komunikaci mezi institucionálním církevním světem a specifickou autonomní sférou civilního života, jakou umělecká tvorba nesporně je.
Za takto vykreslené situace se podobný projekt může jevit jako poněkud riskantní. Zároveň však rozhodně stojí za připomenutí vstřícná a přátelská komunikace mezi olomouckým arcibiskupstvím a umělci, kteří výstavu připravovali. V nedávné době se uskutečnily tři návštěvy zástupců umělecké obce u olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera a u světícího biskupa Josefa Hrdličky, které proběhly v atmosféře mimořádného přijetí a povzbuzení.
O to více bych se chtěl připojit k přání Ladislava Daňka, aby se výstava Civitas Dei stala podnětem k diskusi o smyslu křesťanského či duchovního umění, anebo - obecně a důkladně - o smyslu umění a jeho úloze v dnešní společnosti vůbec.

Marek Trizuljak
(předneseno na zahájení výstavy Civitas Dei 11. prosince 2003, redigováno v červnu 2006 při aktualizaci webových stránek UVUO)




Další texty z katalogu k výstavě Civitas Dei: Civitas Dei - Texty