Na okraj výstavy v Galerii Patro

Komorní plastiky a reliéfní plastické kompozice

s podtitulkem

Tvorba Jaroslava Přindiše měla vždy humánní dimenzi

K výstavě promluví Mgr. Bohumír Kolář

Kulturní pořad: ZUŠ Žerotín, violoncello a přednes poezie

Vernisáž v úterý 30. ledna 2007 v 17.00 hodin

Výstava potrvá do 24. února

Několik slov úvodem

Probíhající výstava v Galerii PATRO patří k významným událostem letošního výtvarného života v Olomouci. Své dílo na ní vystavuje a široké zájmové sféře ke zhlédnutí nabízí olomoucký sochař Jaroslav Přindiš. Před několik dny (přesně 4. ledna) se ve zdraví a v relativně tvůrčím nadšení dožil osmdesátky. Svou existenci zasvětil tvorbě a nikomu se nepřipomínal. I svou osmdesátku by vlastně utajil, kdybych mu tento záměr nenarušil intervencí v Knihově města Olomouce, kde jsem na odpovědné apeloval, aby nadaného a pracovitého umělce nezapomněli zařadit do Kalendáře výročí, kde bývají připomínány osobnosti Střední Moravy.

Velký svět Jaroslav Přindiš vnímal od mládí jako rušivý element, který lidem a zvláště jemu samému permanentně vstupuje do života a komplikuje mu život svými požadavky, nároky, předpisy, povinnostmi a dalšími postuláty a pretencemi.

Dětství prožil Jaroslav Přindiš v Bělkovicích v harmonickém kontaktu s přírodou a ta mu byla zdrojem poučení a životní moudrosti. Naučil se ji vnímat a rozumět jí. Bezděčně si vypěstoval schopnost se vciťovat, rozumět si se světem beze slov, vidět, co jiným zůstávalo utajeno nebo co jim jen bezvýznamně utkvělo na okraji vědomí.O světě věděl Jaroslav Přindiš mnoho, povahy lidí poznával lehce, ale vše se mu ukládalo do duše, aniž věděl, jak s tím prakticky naložit. Přindišovy postoje a jeho počínání se vždycky odvíjely z altruistických pozic. S tím souvisel umělcův smysl a cit pro detail. Byl vždy člověkem, na kterého bylo možno se spolehnout. Jeho počínání však bylo do té míry nenápadné, že tím neproslul. Dokonce si při shovívavě kritickém ohlédnutí za uplynulými desetiletími osměluji vyslovit soud, že lidé kolem „Přindišovy tvorby“ umělce nedoceňovali, ani ho v systému honorářů nepřeceňovali.

Základ Přindišovy umělecké tvorby spočívá v dokonalém zvládnutí řemesla, v jeho případě jde o štukatérství. Vyučil se v Olomouci u Rudolfa Doležala staršího v jeho dílně v areálu svatováclavském, kde zakázky pro chrámové prostory a sakrální sféru vůbec vyžadovaly reprodukční preciznost a řemeslnou dokonalost. Jaroslav Přindiš svým smyslem pro sochařské nuance jen prokazoval, jak citlivý a vnímavý je jeho přirozený naturel. Ten ho nakonec přivedl ke studiu sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze. Předčasné ukončení studia nebylo způsobeno nedostatkem talentu, ale psychickým vybavením a s tím souvisejícím pocitem odpovědnosti za všechno „doma“...

Přindišova profesní kariéra byla řadu let naplňována prácí ve Stavoprojektu, kde tvořil modely projektů, ponejvíce modely urbanistické. I když šlo o práci založenou na územních záměrech a přesných plánech, bylo na nich možno vnímat prostorové vztahy, funkčnost a proporce. Pro umělce, který se tehdy jakoby "mimo zaměstnání" velmi intenzivně zabýval otázkami monumentální tvorby, byla profesní tvorba sídlištních modelů nabídkou k racionálnímu studiu prostorových vazeb a k promýšlení alternativ pro optimální zasazení uměleckého díla do exteriéru.

K prezentaci své sochařské tvorby Jaroslav Přindiš přistoupil v roce 1958 a od té doby vystavoval pravidelně na většině kolektivních výstav Svazu výtvarných umělců a později Unie výtvarných umělců Olomoucka. Prezentoval se buď modely k tvorbě monumentální nebo komorními plastikami, jejichž známost není tak velká, jak by si jeho práce zasloužily.

Dnešní výstava je vlastně první velkou expozicí, která představuje umělce jako tvůrčí osobnost. Nepochybně bude pro mnohé zjevením. To proto, že ho dosud v této roli v oblasti komorní plastiky a reliéfních plastických kompozic nikdo nepoznal. Osudy lidí jsou nevyzpytatelné. Věnujte pozornost každému vystavenému dílu. Pokud ho pochopíte, určitě ho oceníte.

Komorní plastiky je možno objednat. Od každé je umělec ochoten vytvořit tři kopie pro tři zájemce.

Přehled vystavených děl:

Realizované skulptury (modely a fotografie)

1. Mezilidské vztahy, realizace – Olomouc – Nové Sady (1990)

model – umělý mramor, v. 65 cm

2. Ležící – Brno – Stará Osada (1982)

3. Symbol spojů - Telekomunikační budova, Opava (1977)

4. Mateřství – Olomouc, Fakultní nemocnice (1971)

5. Lidské vztahy – Přerov (1972)

6. Ráno – Olomouc, Zeyerova ul., (1965)

Komorní plastiky

(patinovaný alabastr)

1. Metař (v. 43 cm, 1955)

2. V dešti na cestě z kostela (v. 30 cm, 1957)

3. Cestou přes park (3A, 3B, v. 24 cm, 1968)

4. První krok (v.16 cm, 80. léta)

5. Nový život (17 cm, 80. léta)

6. Lidské radosti, (6A, 6B, v. 10 cm, 80. léta)

7. Odpočinek (7A, 7B, v. 15cm, 80.léta)

8. Kojící (v. 16 cm, 80. léta)

9. Odpočinek v parku (9A žena, 9B mladík, v. 15 cm)

10. U stolu (čtyři postavy, navozená kompozice), kolem r. 2000)

11. Zármutek (v. 15 cm, konec 90 let)

12. Slunění (v. 13 cm, konec 90 let)

13. Sedící figury (13A, 13B, v. 14 cm, 2002)

14. Hlavička (v. 10 cm, konec 50 let)

15. Sedící mládí (v. 22 cm, konec 60 let)

16. Ženské torzo (12 cm, 90 léta)

17. Žena (v. 13 cm, 80. léta)

18. Zamyšlená (v. 20 cm, 90. léta)

19. Bolest (v. 15 cm, 2001)

20. Schoulená (studie, v. 15 cm, 90. léta)

21. Studie k fontáně (v. 40.cm, 90. léta)

22. Radostné mládí (v. 29 cm, 2002)

23. Ženské figury (23A, 24B, v. 23 cm, 2003)

24. Madonka (v. 23 cm, 2003)

25. Madona s dítětem (v. 30 cm, kolem r. 2000)

26. V očekávání (v. 20 cm, 90 léta)

27. Model fontány (v. 30 cm, 60.léta)

28. Ležící figura (v. 30 cm, 80. léta)

29. Grácie (sádra, v. 35 cm, červená patina, 2002)

Reliéfní plastické kompozice

I. – XIII. (sádra, 55cm x 55 cm, různé kompozice hranolků)

Monolity (dva kusy, v. 35 cm, přelom 2.-3. tisíciletí.

Výstava bude doplněna fotografiemi realizovaných skulptur

a umělcovými kresbami.

Zpracoval: Bohumír Kolář

Grafická úprava a foto: Bohuslav F. Červinka